Nejstarší definice lidaru je LIDAR, angličtina je Light DeteaTIon a Ranging, čínsky znamenající "detekce světla a rozsah".
Ve skutečnosti je přesnější definice LADAR: LAser DetecTIon a Ranging, to znamená "laserová detekce a rozsah". Jedná se o definici navrženou v roce 2004, která je více v souladu s pojmem lidar.
Lidar je vlastně druh radaru pracujícího v optickém pásmu (speciální pásmo) a jeho výhody jsou velmi zřejmé:
1. Extrémně vysoké rozlišení: Lidar pracuje v optickém pásmu a frekvence je o 2 až 3 řád vyšší než mikrovlnná trouba. Proto, ve srovnání s mikrovlnným radarem, lidar má extrémně vysoké rozlišení dosahu, úhlové rozlišení a rozlišení rychlosti
2. Silná schopnost proti rušení: laserová vlnová délka je krátká, může vyzařovat laserový paprsek s velmi malým rozdílným úhlem (v pořadí μrad), vícecestný efekt je malý (nebude tvořit směrové emise a vytváří vícecestné efekty s mikrovlnnou nebo milimetrovou vlnou), detekovatelný nízkonadmořské / ultra nízkoúrovňové cíle;
3. Množství získaných informací je bohaté: vzdálenost, úhel, intenzita odrazu, rychlost a další informace o cíli lze získat přímo pro generování vícerozměrného obrazu cíle;
4. Může pracovat po celý den: laserová aktivní detekce, nezávisí na vnějších světelných podmínkách nebo radiačních charakteristikách samotného cíle. Potřebuje pouze vyzařovat vlastní laserový paprsek a získat informace o cíli detekcí echo signálu vyzařovaného laserového paprsku.
Ale největší nevýhodou lidaru je, že je snadno ovlivněn atmosférickými podmínkami a kouřem z pracovního prostředí. Je velmi obtížné dosáhnout pracovního prostředí pro každého počasí.

Lidarská klasifikace
Pokud je klasifikace lidaru rozdělena na systémy, existují především přímé detekční lidar a koherentní detekční lidar. Ve skutečnosti to, co jsme v současné době zmínili, včetně automatického řízení, robotů a lidaru používaného pro průzkum a mapování, v podstatě patří k tomuto typu lidaru přímé detekce. Některé speciální radary, jako je měření větru a měření rychlosti, obecně používají soudržný systém. Pokud je klasifikace lidaru rozdělena na systémy, existují především přímé detekční lidar a koherentní detekční lidar. Ve skutečnosti to, co jsme v současné době zmínili, včetně automatického řízení, robotů a lidaru používaného pro průzkum a mapování, v podstatě patří k tomuto typu lidaru přímé detekce. Některé speciální radary, jako je měření větru a měření rychlosti, obecně používají soudržný systém.
Podle klasifikace aplikací, můžeme rozdělit více, jako například: laserový dálkoměr, laserový trojrozměrný zobrazovací radar, laserové měření rychlosti radar, laserové atmosférické detekční radar, a tak dále.
Ať už se jedná o jednořádkový lidar, víceřádkový lidar nebo průzkum lidar, můžeme jej v podstatě rozdělit do kategorie laserového trojrozměrného zobrazovacího radaru.
Laserový trojrozměrný zobrazovací radar ve skutečnosti potřebuje získat dvě základní informace: informace o cílové vzdálenosti a informace o cílovém úhlu.
Pokud určíme jeho trojrozměrný standard sezení, musíme získat jeho vzdálenost, azimut a informace o úhlu stoupání. Poté vypočítáme trojrozměrný souřadnicový bod cíle na základě tří informací o vzdálenosti, úhlu azimutu a úhlu stoupání.
Obecně řečeno, technika získávání informací o úhlu měřením kodéru je velmi zralá. Více nás znepokojuje, jak získat informace o vzdálenosti lidaru.
Laserový trojrozměrný zobrazovací radar může získat trojrozměrná data mračna bodů cíle prostřednictvím technologie přímého a přímého měření úhlu a získaná data jsou sama o sobě trojrozměrná data. To nevyžaduje velké množství výpočtu a zpracování pro generování cílového trojrozměrného obrazu a laserový rozsah má velmi vysokou přesnost.
Proto je laserový trojrozměrný zobrazovací radar v současné době nejúčinnějším senzorem, který dokáže získat obrazy velkého rozsahu trojrozměrných scén, a je také senzorem, který může v současné době získat nejvyšší přesnost trojrozměrných scén.
A
Laserová metoda
V současné době lze metody měření vzdálenosti, které obvykle vidíme, rozdělit do širokých kategorií: laserová metoda doby letu (TIme of Fly, TOF) a metoda triangulace.
Laserová metoda čas letu může být rozdělena do dvou kategorií, z nichž jedna je pulzní modulace (technologie pulzního rozsahu) a druhá je fázová modulace modulace intenzity laserových kontinuálních vln, která měří informace o vzdálenosti prostřednictvím fázového rozdílu.
Dálkoměry, které můžeme vidět na trhu, nebo jednořádkové a víceřádkové lidary, v podstatě používají tyto tři typy metod rozsahu.
A
Technologie laserového pulsu
Princip technologie laserového pulsu je velmi jednoduchý: získat informace o vzdálenosti cíle měřením doby letu laserového pulsu mezi radarem a cílem. Zde se používá měřítko, což je rychlost světla. Všechna měření musí mít vztyšovací hodnotu. Pro laser existují dvě hodnoty: rychlost a frekvence (dvě nejpřesnější hodnoty), protože základna používaná pro TOF je rychlost letu laseru.
Mezi třemi výše uvedenými metodami, které jsou uvedeny, si myslím, že nejtěžším technickým problémem je metoda pulsu. Ale výhody, které přináší, jsou zřejmé: rychlost měření je velmi rychlá. Vzhledem k tomu, že měření se provádí laserem s vysokou špičkovou hodnotou, jeho schopnost proti rušení je velmi silná.
Nevýhodou je, že je obtížné zlepšit rozlišení rozsahu a detekční obvod je obtížné. Například, pokud chceme dosáhnout rozlišení 1,5 milimetrů pro fázi rozsahu, musíme dosáhnout časování hodiny rozlišení 10 picoseconds, což odpovídá 100G šířku pásma. Jedná se o velmi obtížnou techniku.
A
Laserová fáze v rozmezí
Laserová fáze, jako je běžný ruční laserový dálkoměr, používá fázový rozsah. Získává především informace o vzdálenosti měřením fázového rozdílu generovaného intenzitou modulovaným signálem kontinuální vlny, který letí tam a zpět mezi radarem a cílem.
Největší výhodou této technologie je: rozlišení dojezdu je velmi vysoké. V současné době může fázový dálkoměr na obecném trhu dosáhnout milimetrového rozlišení.
Nevýhodou je, že rychlost měření je pomalejší než puls. Koneckonců, musíme kalibrovat fázový rozdíl alespoň desítky nebo dokonce stovky cyklů. Ve skutečnosti se to rovná prodloužení doby měření ve fázi, pak jeho rychlost měření Relativně nízká. Kromě toho je jeho přesnost měření relativně náchylná k pohybu cílového tvaru. Pokud jsou v měřeném světelném bodu oba cíle v tandemu, konkrétní informace, které skutečně změřil, jsou průměrem vzdálenosti mezi těmito dvěma cíli, nikoli předchozími informacemi o cíli nebo dalšími informacemi o cíli.
Ale v pulsu je snadné oddělit takové informace. Například pro laserový puls, pokud můžeme dosáhnout šířky pulsu 10 nanosekund, pak můžeme rozlišit cíl, který je 30 centimetrů zepředu dozadu několika ozvěnami.
Je obtížné rozlišit tuto metodu ve fázi. Protože v procesu měření bude jeho čas delší a informace o vzdálenosti přiváděné cílovým pohybem jsou zavedeny do naměřené hodnoty. Ve skutečnosti měří informace o průměrné vzdálenosti, nikoli informace v reálném čase. Ale laserový puls v rozmezí je vlastně real-time informace o aktuální pozici.
To je důvod, proč lidar pro vozidla nebo roboty často používá technologii laserového pulsu namísto technologie fázového rozsahu.
A
Triangulace
Měření vzdálenosti triangulací má získat informace o vzdálenosti měřením zobrazovací polohy laserového ozáření ve fotoaparátu. Největší výhodou metody triangulace je, že technická obtížnost je nízká, náklady jsou také velmi nízké a přesnost rozsahu v blízkém dosahu je také velmi vysoká. Například průmyslové použití může dosáhnout přesnosti 100 mikronů.
Nevýhodou však je, že jeho přesnost se postupně zhoršuje s nárůstem vzdálenosti a v podstatě nemůže být srovnána s pulsem a rozsahem fáze.
Dalším bodem, protože kamera CMOS musí používat kontinuální laser k osvětlení synchronně, jeho průměrný výkon je relativně nízký a jeho schopnost proti rušení bude velmi silná. Tento způsob rozsahu je obecně vhodný pro vnitřní detailní práce, ale není vhodný pro práci pod venkovním oslněním pozadí nebo vnitřní oslnění pozadí.
Měření triangulační vzdálenosti je vhodnější pro scény s nízkými požadavky na výkon, jako jsou roboty. Kromě relativně vysokých nákladů a technických obtíží má puls vynikající výkon v jiných aspektech. Samozřejmě, že jeho rozsah přesnost bude o něco nižší než ve fázi rozmezí. Ale tento druh přesnosti, podle současné technologie, můžeme v podstatě dosáhnout přesnosti měření vzdálenosti v řádu centimetrů, nebo dokonce několik milimetrů, které mohou v podstatě splnit požadavky našeho použití při mnoha příležitostech.
Naším hlavním směrem je použití pulsu v rozmezí dělat jedno-line radar, včetně multi-line radar.
A
Co je jednořádkový lidar
Jednořádkový lidar je ve skutečnosti vysokofrekvenční pulzní laserový dálkoměr, plus jednorozměrný rotační sken. Vlastnosti jednořadého lidaru:
1. Existuje pouze jeden způsob, jak přenášet a jeden způsob, jak přijímat, struktura je poměrně jednoduchá a snadno použitelná;
2. vysoká rychlost skenování a vysoké úhlové rozlišení;
3. Nízký objem, hmotnost a spotřeba energie;
4. Vyšší spolehlivost;
5. Nízké náklady;
A
Co může jeden-line lidar dělat?
V oblasti autonomního řízení v podstatě vidíme víceřádkový lidar, jednořádkový laser

Co může radar dělat?
Jak je znázorněno na obrázku výše, první auto k účasti na DARPA Autopilot Challenge ve Spojených státech je v roce 2005 Stanford auto s názvem Stanly. Tohle je auto, které ten rok vyhrálo šampionát. Druhý je auto z Carnegie Mellon University.
V té době byly v podstatě pomocí single-line lidar. Zejména pro soutěžní vůz Stanfordské univerzity je instalováno pět lidarů těsně nad ním, můžeme ho považovat za původce víceřádkového lidaru, ale používá pět jednořadových lidarů k dosažení víceřádkové lidarové funkce.
Poté, co Velodyne v roce 2007 uvedla na trh 64-line lidar, mnoho samořídících vozidel v podstatě používalo produkty Velodyne. Znamená to však, že jednořadový lidar nemá žádný trh s asistovanou nebo autonomní jízdou? To si nemyslím. Vzhledem k tomu, že jednořádkový lidar má například své vlastnosti, je pro víceřádkový lidar obtížné dosáhnout stejných technických ukazatelů při vysoké rychlosti opakování a vysokém úhlovém rozlišení. Pokud jde o detekci chodců, detekci překážek (detekci malých cílů) a detekci předních překážek, jednořádkové lasery mají mnoho výhod oproti víceřádkovým lidarům, protože jednořádkové laserové radary mohou mít vyšší úhlové rozlišení než víceřádkové lidary. To je velmi užitečné při detekci malých objektů nebo chodců. Tato technologie je velmi užitečná u inteligentních robotů a servisních robotů, a tohle je také horké pole.
Mnoho lidí se může zeptat, proč používat lidar pro detekci jízdních pruhů místo kamery. Není algoritmus ADAS velmi zralý? Proč musím používat lidar?
Je to proto, že fotoaparát je obzvláště náchylný k rušení ze světla na pozadí nebo silného světla. Například, když chodíme po ulici lemované stromy, pokud stín stromů padá v místech a pak se kombinuje s bílými pruhy, je velmi obtížné rozpoznat čáry jízdního pruhu a pravděpodobnost uznání je za složitého osvětlení nebo silných světelných podmínek. Jeho pravděpodobnost rozpoznání je velmi, velmi nízká a algoritmus je velmi komplikovaný.
Takže, jaké jsou výhody použití lidar pro detekci jízdních pruhů? Za prvé, používáme infračervené lasery, které mají mnohem nižší záření v infračerveném pásmu než viditelné světlo. Za druhé přidáme velmi úzký filtr, který přímo odfiltruje silné světlo na pozadí. Pak použijeme infračervené světlo, abychom to detekovali. Tímto způsobem můžeme získat velmi kvalitní obraz čáry jízdního pruhu a prostřednictvím stupňů šedi obrazu je velmi snadné detekovat čáru jízdního pruhu. Jinými slovy, pomocí lidar pro detekci jízdního pruhu, jeho výkon bude vyšší než fotoaparát.
Aplikace jednořádkového lidaru při asistované jízdě je detekce chodců. Ve skutečnosti se jedná také o aplikaci pro prevenci čelních kolizí, která je v podstatě podobná prevenci kolizí automobilů. Vzhledem k tomu, že úhlové rozlišení jednořádkového lidaru může být vyšší než rozlišení víceřádkového lidaru, mohou být chodci detekovány předem na větší vzdálenost, takže pro řídicí systém nebo řidiče zůstává více varovného času.









